Logo - cestopis Parky západu USA



Volání dálek - cesty, cestování, cestopisy  
 
 

Pokud byste mi chtěli poslat zprávu, máte k dispozici adresu




Spřátelené stránky:




Popis cesty


11.8.2007
V dopoledních hodinách přilétáme do San Franciska (časový poduv 9 hodin). Roman (Čech žijící v San Francisku) pro nás přijel autem na letiště a zavezl nás do hotelu. Pak už bez něj jsme dojeli do čínské čtvrti SF a tam jsme si dali na hodinu a půl rozchod.
Večer jsme zajeli k Romanovi domů, na přivítanou nám uspořádal malý večírek s barbecue. Bylo docela chladno, což je prý v San Francisku díky studenému vzduchu od moře normální, takže bazén jsme nechali odpočívat a věnovali jsme se jídlu a pití.

12.8.2007
6:30 budíček, nakládáme věci na střechu auta a v 7:30 odjíždíme na nákup do supermarketu, kde jsme se zásobili zejména potravinami a pak jsme se vydali na obhlídku města. Zajeli jsme si k Lombardstreet a do přístavu k molu 39, kde se usídlili lachtani. Mezitím se rozptýlila mlha, takže jsme přejeli po Golden Gate Bridge záliv a z vyhlídek jsme si most nafotili. Pak jsme si ještě zajeli ke Cliff House, což je pozůstatek lázní na břehu Pacifiku. Taky tu stojí stejnojmenná prý populární restaurace. Ti odvážnější se smočili v ne zrovna teplé vodě a pak už jsme odjeli k Romanově firmě, kde byl uskladněný materiál pro táboření. Naložili jsme stany, vařiče, kuchyňské vybavení a pár dalších drobností, na přední kapotu jsme upevnili dvě Romanova jízdní kola, na poslední volné místo v autě zasedl Roman a vyrazili jsme na cestu. Tachometr ukazoval při odjezdu 121300 mil.
Toho dne jsme dojeli do zhruba 200 mil vzdáleného kempu Don Pedro Reservoir.

13.8.2007
Budíček ve 4:30, v 5:30 odjíždíme směrem na Yosemite. V 7:30 už stojíme ve frontě u kempu 4. Před námi je už 10 zájemců! Je to jediný kemp pro stany v parku Yosemite, není možné ho dopředu rezervovat. Funguje systémem „kdo dřív přijde“ a je po celou sezónu plný.
Měli jsme štěstí, dostali jsme dva vedle sebe ležící sajty.
Postavili jsme tábor, jídlo a toaletní potřeby jsme uložili do protimedvědích plechových skříní a před polednem jsme se vydali na trek na Glacier Point. Roman sice napřed protestoval, že je blbost chodit někam, kam je možno dojet autem, ale nakonec šel taky. Teplota odhadem 35°C, převýšení 1000 metrů. Z nádherné vyhlídky nahoře jsme si nafotili údolí. Nechtěl jsem se hned první den odrovnat a tak jsem nepokračoval v treku k vodopádům Nevada a Vernal jako zbytek skupiny, ale sedl jsem na autobus a za 20 dolarů jsem sjel do údolí. Autobus musí dělat velkou objížďku a jede pomalu, takže cesta trvá skoro hodinu a půl.
Nákupy ve Village store se protáhly, u pokladen jsou velké fronty a pokladní jsou neskutečně pomalí…
Už skoro za tmy jsme si zašli k řece, která je několik minut chůze od kempu a vykoupali jsme se.
Večer se pohyboval mezi stany po kempu medvěd.

14.8.2007
Po včerejším treku se jaksi nikomu nechce na další větší výšlap, takže jsme si udělali několikakilometrovou procházku po dně údolí. Škoda, že jsme zde v pozdním létě, je sucho a vodopády jsou vyschlé. Odpoledne jsme sedli do auta a jeli se podívat na sekvoje do Mariposa Grove. Cestu zpět jsme si načasovali tak, abychom byli na Glacier pointu právě na západ slunce.
Večer nás v kempu opět navštívil medvěd.

15.8.2007
Ráno balíme tábor, Roman zjišťuje, že se mu do stanu prokousala veverka a rozkousala z neznámého důvodu náhradní duši na kolo. Odjíždíme v 8:30, první větší zastávku na focení děláme v sedle Tioga Pass, další u nedalekého jezera.
Další velká zastávka na naší cestě je zlatokopecké městečko Bodie, odpoledne děláme další zastávku u jezera Mono Lake, kde se procházíme mezi travertinovými věžemi.
Spali jsme přímo na břehu jezera Diaz Lake v kempu Lone Pine, večer nám pobíhali po tábořišti medvídci mývalové. Všechno jídlo muselo být zavřené v autě.

16.8.2007
Odjíždíme směrem na Dead Valley, na tachometru máme 121952 mil. Nejdříve jsme udělali fotozastávku u joshua tree, které rostly u cesty. Další zastávky: písečné duny, důl na borax, Bad Water (nejníže položené místo USA – 86 metrů pod hladinou moře), Zabriski point. Pozdě odpoledne dojíždíme do Las Vegas. Město je ucpané, Stripem projíždíme snad hodinu. Je vedro, motor se chvílemi přehřívá, navíc v autě fungovat klimatizace. Taky se asi přehřála.
Dali jsme si na 3 hodiny rozchod, ještě večer pokračujeme v cestě a nocujeme v kempu Valley of Fire.

17.8.2007
Lidem se nechce vstávat, takže odjíždíme až v 7:30
Na tachometru máme snad o míli více než včera večer při příjezdu (122296 mil) a už děláme první zastávku – v rudých skalách nedaleko kempu se nacházejí indiánské petroglyfy. Pak už směřujeme k parku Zion. Cestou se stavujeme ve městě Saint George, kde necháváme zkontrolovat klimatizaci – nic nezjistili, konstatovali, že chyba je asi ve spojce ventilátoru nebo kompresoru… Stálo nás to 3 hodiny času, takže do Zionu dojíždíme až ve tři hodiny odpoledne, navíc za bouřky. Jedeme do návštěvnického centra, kde trávíme čas, než přestane pršet a pak jedeme do nedalekého kempu a stavíme tábor.
Má vytoužená a dva měsíce dopředu plánovaná návštěva slot kaňonu přezdívaného Subway tím pádem odpadá – povolení ke vstupu na toto místo jsem měl přes internet zajištěné jenom na tento den. Ve čtyři odpoledne už sice neprší, ale na návštěvu kaňonu je už pozdě, navíc je pořád pod mrakem…
Shuttlebusem jsme dojeli na nejzažší zastávku a došli jsme k místu, kde začíná cesta vodou (Narrows). Pár lidí se v šeru brodilo dále, ale já jsem si tuto cestu naplánoval na následující den.

18.8.2007
Dopoledne jsem věnoval treku vodní cestou na konci zionského údolí (Narrows), ostatní členové naší skupiny se vydali na Agel's Landing – další z nádherných treků v Zionu. Já jsem zvolil Narrows z jednoduchého důvodu – Angel's Landing jsem šel před šesti lety a chtěl jsem poznat něco nového a když už mi nevyšel kaňon Subway, na který jsme byl „nažhavený“, tak jsem chtěl jít alespoň nějaký jiný kaňon.
V poledne už odjíždíme a směřujeme na Bryce kaňon. Zastavujeme se na vyhlídce Rainbow point, západ slunce sledujeme ze Sunset point.
Večer v kempu jsou k dispozici pračky a sušičky a tak se nás několik dalo dohromady a vyprali jsme si.

19.8.2007
Ráno několik z nás sledovalo východ slunce ze Sunrise pointu, pak jsme si prakticky všichni zašli do Queens garden – je to krátký trek s dvěstěmetrovým převýšením.
Kolem poledne se stavem tachometru 122575 mil odjíždíme k Coral Pink Sand Dunes, další zastávka je na Horse Shoe Bend. V Page se zastavujeme v supermarketu a kemp máme u jezera Lake Powel. Večer pochopitelně koupání. Voda je osvěžující, ale než dojdeme do kempu, jsme už zase zpocení.

20.8.2007
Stejně jako mým snem pro tuto cestu byla návštěva slot kaňonu Subway, tak Tono měl přání navštívit Coyote Buttes. V nějaké knize zahlédl obrázek zkamenělé pískové duny z této lokality a ten ho zaujal natolik, že ho chtěl zahrnout do programu.
Protože se jedná o chráněnou oblast Paria, do které je vstup pouze na zvláštní povolení, které jsme potřebovali získat, dostavili jsme se před devátou hodinou ráno Utažského času na ranger station, kde jsme se zúčastnili loterie o vstupní permity do oblasti Paria na zítřek. Ten den bylo dvanáct zájemců o permit (losuje se o deset permitů), my jsme jich získali čtyři.
Před polednem jsme se vydali do antilopího kaňonu. Tam jsme byli v 11:15, což bylo pozdě, protože při množství lidí ve frontě jsme se na řadu dostali až ve dvě hodiny odpoledne a to už bylo v kaňonu tma jak v pytli. V mezičase jsme si zajeli k meandru řeky Colorado, který se nazývá Horseshoe Bend.
Odpoledne bylo na programu koupání v přehradě Lake Powell.

21.8.2007
Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna zůstala u Lake Powell, někdo si půjčil motorový člun a udělal si vyjížďku po jezeře.
Naše skupinka nasedla v 6:15 do auta a vyjeli jsme směrem na Coyote Buttes. Projeli jsme kolem ranger station a 5 mil za ní jsme odbočili na prašnou cestu. V jednu chvíli jsme měli problémy s průjezdem – zapadli jsme v písku v brodu přes jeden skoro vyschlý potok. Přesto jsme nakonec v pořádku dojeli na parkoviště, kde byl začátek treku.
Je to nádherná oblast, k jejímuž letmému poznání by nestačil ani celý den, ale my jsme se z časových důvodů už před polednem museli vrátit k Lake Powell a v poledne už jedeme směrem na Grand Canyon. Rychle se ubytováváme v kempu, lidi si balí věci na trek, autem jedeme na vyhlídku Yaki Point, poblíž kterého začíná South Kaibab Trail. Máme dopředu vyřízených deset permitů na přenocování v kaňonu a přesně tolik lidí jde. Já patřím ke skupince, která na dno kaňonu nešla a vrátila se do tábora.

22.8.2007
Ráno kolem osmé jsme zašli do nedaleké prodejny a koupili jsme chlazené pivo. Postavili jsme na čaj a čekali. První vlaštovky se vrátily v devět hodin ráno, vyšli prý z Phantom Ranch kolem čtvrté hodiny ráno. Velkou část cesty dolů i nahoru šli po tmě s čelovkama.
První dojmy:
„Dolů potmě, nahoru potmě, no prostě nádhera“
„Kdo dneska vytáhne trekovou mapu, dostane po hubě“
Odpoledne jsme věnovali jednotlivým vyhlídkovým bodům na jižní hraně Grand kaňonu, západ slunce jsme sledovali z Iawapai pointu.

23.8.2007
Ráno východ slunce ze stejné vyhlídky, dopoledne vyhlídkový let nad Grand Canyonem. Dal jsem přednost vrtulníku, je sice dražší při kratší době letu, zato ale létá daleko níž a pomaleji než letadlo. Ale ani vrtulník nesmí pod úroveň hrany kaňonu.
Kolem poledne se vydáváme na cestu, zastavujeme se na místě, kde indiáni ukazují dinosauří stopy a zbytek dne pak věnujeme přesunu na východ do Chinle, kde nocujeme. V kempu je mnoho komárů a navíc je to indiánská rezervace, takže tady nejde koupit žádný alkohol, což některým lidem z naší skupinky dost vadilo.

24.8.2007
Jedeme do Kaňonu de Chelly k pueblu White house. Z vyhlídky vidíme, že je pueblo ještě ve stínu a tak jedeme do vzdálenější části údolí, kde je k vidění Spider rock. Skála (a celé údolí) je známé z westernu MacKenna's Gold.
Vracíme se k White house a sestupujeme serpentinami do údolí. Prohlížíme si z poza plotu pueblo a pak nakupujeme u indiánů suvenýry. Následně vystupujeme z údolí k autu a směřujeme k Monument Valley. Poté, co jsme se ubytovali v kempu (bohužel ten pěkný kemp s vyhlídkou na monumenty přímo ze stanu už neexistuje), vystupujeme na jeden kopec, ze kterého je pěkný pohled na Monumenty oknem ve skále – průhled se jmenuje klíčová dírka. Cestou zpátky nás odchytávají indiáni, že jsme prošli přes jejich území a chtějí za to zaplatit. Dáváme jim deset dolarů, což jim nestačilo a tak jim ještě deset přidáváme.
Pak jedeme na vyhlídku na monumenty, vstupné 5 dolarů na osobu vybírají indiáni. Na projížďku mezi monumenty nešel nikdo, jenom Tono pěšky seběhl do údolí a fotil.
Večer se koupeme v bazénu. Opět prohibice.

25.8.2007
Ráno se zastavujeme na úseku silnice známe z filmu Forest Gamp a pak už kolem Mexican Hut a Goosen Eck jedeme do Canyonland. Spíme v kempu Dead Horse. Zajíždíme ještě ke skalnímu oblouku Messa Arch a sledujeme západ slunce z vyhlídky Dead Horse.

26.8.2007
Ráno se nikomu nechtělo vstávat na východ slunce a tak odjíždíme do Moabu, kde si půjčujeme horská kola a necháváme se autem vyvézt na Slickrock. Někteří z nás už s horáky mají zkušenosti, já jsem na něm ale seděl poprvé. Tři hodiny jsme testovali, co kola zvládnou (spíše co zvládneme my). Skoro každý si odnesl nějaký šrám.
Odpoledne odjíždíme do nedalekého Arches podívat se na skalní oblouky. Byli jsme u Delicate Arch, zastavili jsme se u Balanced Rock a Severního a jižního okna a dvojitého oblouku. Na noc jsme se vrátili do Moabu.

27.8.2007
Den byl věnován 530 mil dlouhému přejezdu na sever do městečka Jackson Hole. (124370)

28.8.2007
Ráno jedeme do kempu u Jenny Lake v pohoří Grand Teton, kde se ubytováváme (systém kdo dřív přijde). Většina z nás se vydala na trek k jezeru Solitude.
Teploty nám připadají příjemně osvěžující – 25-30°C.

29.8.2007 (tachometr při odjezdu 124391 mil, 7°C)
Tachometr ukazuje 124391 a my směřujeme k poslednímu velkému cíli naší cesty – parku Yellowstone. Kemp jsme měli dopředu zarezervován, rychle jsme postavili tábor a jeli se podívat na gejzíry. Je to slabota – je sucho... Večer ještě navštěvujeme údolí Yellowstone, po kterém získal jméno celý park. Fotíme si ho od hrany dolního vodopádu.

30.8.2007 (při odjezdu 124540, 2°C)
Ráno jedeme na vyhlídky na horní a dolní vodopád, k dolní vyhlídce jdeme cestou Onkel Tom Trail.
Poslední velkou zastávku děláme u Mammoth Hot Springs. Je sucho, prameny jsou skoro vyschnuté, jenom v severozápadní části (kousek pod horním parkovištěm) tekla slušně voda a tím pádem byl travertin pokrytý barevnou vrstvou bakterií a řas. Byl jsem tam z naší skupiny jenom já, když jsem v autě navrhoval, aby jsme se tam ještě zastavili, nikdo neměl zájem. Nechápu proč, ale O.K., byla to jejich volba.
Večer dojíždíme do Salt Lake City, provádíme poslední nákupy ve Wallmarktu. Tachometr na konci cesty ukazoval 124980 mil.
V osm ráno jsme na letišti, odlétáme přes Dallas do Londýna a Prahy.


Zpět: Úvod Na hlavní menu Vpřed: Yosemite