Cestopis Madagaskar


Volání dálek - cesty, cestování, cestopisy  
 


Pokud byste mi chtěli poslat zprávu, máte k dispozici adresu





Počet shlédnutí od 13.04.2013:
1989


Zajímavé odkazy:







Spřátelené stránky:




     Kupujeme si do parku Ankarana dvoudenní vstup (je to o chlup levnější, než dva jednodenní lístky) a v odpoledních hodinách, kdy se trochu zatáhlo a slunce tolik nepálilo, jsme se vydali na Tsingy Rary. Název tsingy má prý znamenat něco jako "ostré skály", tedy "místa, kde je potřeba chodit opatrně". Do parku Ankarana jedeme kousek autem a pak jdeme pěšky napřed na místo, odkud jde tsingy dobře fotit. Šli jsme kus lesem, později jsem na satelitních snímcích viděl, že to byl jenom úzký pásek lesa mezi skalami. Překročili jsme kamenité koryto dost široké, ale naštěstí vyschlé řeky, voda tu teče asi jenom po přívalových deštích. Zahlédli jsme ve větvích stromů dva noční lemury, jednomu koukala jenom hlava z dutiny ve stromě, kde spal. Pak jsme už šli přímo po pěšince po skalách. Zdejší tsingy mají na povrchu velice ostré žlábky, které vyžadují dobrou obuv. Jsou z vápence, řeklo by se, že budou pěšínky ohlazenné botama stovek turistů, ale kdepak, trochu ztupené jsou, ale šlápnout si na ně bosou nohou bych nechtěl. Prý se neví, jak tato povrchová struktura vznikla, připisuje se to tisícům let kyselých dešťů a zároveň okolnosti, že tu nemrzne, tedy povrch není tolik ohlazován erozí. Na druhou stranu, to by podobné útvary musely být po celé Africe.
Tsingy Rary
Cestopis z Madagaskaru: Tsingy Rary
Tsingy Rary
Cestopis z Madagaskaru: Tsingy Rary
Žlábky
Cestopis z Madagaskaru: Žlábky na tsingách
Lávka
Cestopis z Madagaskaru: lanová lávka
      V jednu chvíli se nám ztratil Tono, zdržel se kdesi ve skalách a myslel si, že jsme se kus vrátili stejnou cestou, my jsme ale odbočili na nenápadnou pěšinku, kterou bylo poznat jenom podle trochu ošlapaných špiček kamene.
     Dostali jsme se dna místo, odkud byl velmi pěkný výhled na kamenné moře. Slunce máme v zádech, takže optimální na fotly. Je tu hodně horko a jakmile jsme na tsingách, není se kde schovat. O chvíli později přecházíme přes můstek zavěšený na lanech přes hlubokou průrvu do další části skalního města, tady ve stínu stromů chvíli posedíme a pak se v podstatě stejnou cestou vracíme zpátky.
Tsingy Rary
Cestopis z Madagaskaru: Tsingy Rary, lávka
Tsingy Rary
Cestopis z Madagaskaru: Tsingy Rary
Detail povrchu
Cestopis z Madagaskaru: Žlábky na tsingách
Čekání na lemury
Cestopis z Madagaskaru: Čekání na lemury
     Odbočujeme na jinou vyhlídku na tsingy Rary, kde je šance spatřit lemury, jak se vrací z lesa na noc do své jeskyně. Tady máme slunce po pravé straně a v bočním osvětlení tsingy nemají pro fotografování "hloubku". Ale lemuři nepřišli – asi byli ten den v jiné části lesa. Vracíme se skoro za tmy, chvílemi si svítíme čelovkama.
      S Jirkou spíme ve zděné chatce, přes den v ní byl relativní chládek, ale v noci naopak ze zdí sálal žár, který se tu naakumuloval za dne. Ostatní spali v dřevěných boudách, přes den měli více horko, ale v noci se jim dříve ochladilo.
      Spíme pod moskytiérami, slyšeli jsme mnoho komárů. Ráno jsem si cosi vyndával z batohu a vyletělo jich odtud celé mračno - netuším, proč si jako denní útulek vybrali zrovna vnitřek mého batohu...
     Ráno se jdeme podívat do jediné jeskyně, která je v této východní části parku. Kus jsme zase jeli autem, pak kilometr pěsky a po poměrně dlouhých a strmých schodech scházíme k jeskyni. Čelovky nebo jiné baterky jsou pochopitelně nutné. Uvnitř sídlí netopýři, vydávají díky svému množství překvapivě hlasité cvrlikání, netuším, jestli jsou jejich kolonie tak hlučné pořád, nebo jestli tak reagují na vyrušení. Jeskyně jsou posvátné, nesmí se tu nosit klobouky a tak čekám, kdy mi něco „upustí“ na hlavu.
Chatka
Cestopis z Madagaskaru: Jedna z chatek, ve kterých jsme bydleli
Jeskyně
Cestopis z Madagaskaru: Vstup do jeskyně
Tsingy
Cestopis z Madagaskaru: Tsingy během návratu
My na tsingách
Cestopis z Madagaskaru: naše skupina
     V přední části jeskyně je spadlý strop, v zadní části jsou ale docela pěkné krápníky. Je tu děsné horko a vysoká vlhkost, takže se potíme jak dveře od prádelny a spěcháme ven. Je tam taky přes třicet stupňů ve stínu, ale připadá nám to, jako osvěžující. Když jsme vyšli ven, je tam hned vedle ještě druhá jeskyně, ale nikomu se tam už nechce, tušíme, že tam taky bude nedýchatelno.
     Oběd byl bohatý, stejně jako jídla před tím. Taky se nám dost protočily panenky při placení, chtěli 20000 Ar za jídlo a osobu. Na jednu stranu, když uvážíme, že to bylo celé menu (salát nebo polévka, hlavní jídlo, zákusek), to má jisté opodstatnění, ale jinde nám tolik nepočítali ani v luxusních restauracích. Cítíme v tom ruku toho našeho vykutáleného průvodce, který si nechával připočítávat mastné provize (a ne jenom tady, ale i v Ambre a v Rameně.). Při placení taky vzniklo nedorozumění, protože se nám snažili napočítat osmadvacet piv, my jsme to odhadem napočítali na patnáct, nakonec jsme se dohodli na kompromisním počtu dvacet.



Zpět: Tsingy Rouge   ||   Na hlavní menu   ||   Vpřed: La Mer d'Emeraude