Cestopis Etiopie


Volání dálek - cesty, cestování, cestopisy  
 


Pokud byste mi chtěli poslat zprávu, máte k dispozici adresu





Počet shlédnutí od 1.10.2012:
4404





Spřátelené stránky:




14.den
     Tento den nás čekal půldenní přesun nějakých 120 kilometrů na sever do Jinky. Ještě jsme skoro nevyjeli z Turmi a zastavujeme se v malé hamarské vesničce. Roman tu byl už několikrát, veze pár fotek jednomu dědovi, kterého tu fotil. Chvíli jsme poseděli v dědově chýši, mohli jsme se podívat na jeho nádherné kopí s plochou špicí, památku na jeho bojovnická léta. Na vedlejší chatrči opravují střechu, zřejmě jim tam při ranním dešti začalo zatékat a tak vytáhli otýpku suché trávy a střešní krytinu doplňovali o další vrstvu.
     Co mi utkvělo v paměti, byli švábi velcí jak palec, kteří vybíhali z té otýpky a které ta Hamarka zašlapávala bosou nohou. Ony by asi celkové ty jejich střechy byly ráj pro hmyz, ale tyhle jižní kmeny neznají komíny, takže když v chýši rozdělají oheň, tak dým prostupuje vrstvou trávy, kterou je tvořena střecha a tím ten hmyz hubí.
     V půlce cesty děláme další zastávku ve městě Keyafa na tržišti a do Jinky přijíždíme kolem druhé hodiny odpoledne. Ubytováváme se v hotelu a po obědě se přesouváme do místa, kde žijí příslušníci kmene Ari.
Holčička, kmen Ari
Cestopis z jihozápadní Etiopie, údolí řeky Omo: Přímo v Jince jsme navštívili oblast osídlenou příslušníky kmene Ari.
Holčičky, kmen Ari
Cestopis z jihozápadní Etiopie, údolí řeky Omo: Přímo ve městě Jinka jsme navštívili oblast osídlenou příslušníky kmene Ari.
Je to přímo na okraji Jinky. Je to už spíše takový skanzen spro turisty, ale alespoň jsme tu viděli ukázky tradičních řemesel, jedna paní tu bez hrnčířského kruhu jenom s pomocí staré podrážky z boty vytvarovala docela pěknou plochou mísu (tác). Pak jsme byli v palírně alkoholu a u kováře, který měl malého pomocníka – odhadem čtyřletého klučinu, který samostatně koval nějaký nůž. Trochu mě zarazilo, že kovář ková vsedě na zemi, kdyby u toho stál, mohl by se do toho lépe opřít, ale na druhou stranu na čem by měl kovat, pořádný špalek pod kovadlinu je určitě nedostatkové zboží, jak ho taky uřezat bez pily, nějaký podstavec z hlíny by se mu v horku kovárny možná pod údery kladiva drolil a hlavně jeho předkové kovali v sedě, tak proč by to měl on dělat jinak? My jsme zvyklí pracovat vestoje, oni sedí na bobku.
Děti před videokamerou
Cestopis z jihozápadní Etiopie, údolí řeky Omo: děti před videokamerou. Tady se za filmování nemuselo platit a tak tu bylo veselo - děti neměly od rodičů nařízeno, nechávat se fotografovat a tak vítězila jejich zvědavost. Prostě je to tady bavilo.
     Poslední ukázka byla pečení inžary, nějaká paní tam lila zkvašené těsto na pánev z pálené hlíny, pod kterou hořel oheň. Kluci na dvoře honili obruče. V jednu chvíli jsem postavil kameru na stativ, obrátil jsem hledáček tak, aby se děti viděly a spustil natáčení. Děti z toho měly radost a vznikly z toho docela pěkné záběry.
     U auta Miki zase vybalil svou marťanskou masku a děti strašil, jako mnohokrát předtím i potom.
15.den
Chlapci z kmene Mursi
Cestopis z jihozápadní Etiopie, údolí řeky Omo: slavnostně ozdobení kluci z kmene Mursi, čekali na turisty u cesty.
     Větší část dne byla věnovaná výletu do vesnice kmene Mursi, bylo to jenom asi 70 kilometrů daleko, ale cesta nebyla nejlepší. Na druhou stranu jsme opět viděli mohutnou výstavbu silnice, takže za pár let tu možná povede asfaltka.
     Před vesnicí zastavujeme u skupiny mladých kluků, kteří tu čekali na turisty, vyzdobili se na to čelenkami, na kterých visely kančí kly. Když uviděli naše auta, tak vybíhali z buše nazí, ale na focení se oblékli.
     Tahle vesnice byla opravdu hodně navštěvovaná turisty, lidi tu byli hodně oprsklí, vnucovali se, šroubovali ceny za fotky vysoko, za video chtěli 10 birů, takže jsem toho moc nenatočil, protože jsem byl brzo bez peněz.
Mursi, dívka se samopalem
Cestopis z jihozápadní Etiopie, údolí řeky Omo: Mursi, dívka se samopalem
Mursi - žena s destičkou ve rtu
Cestopis z jihozápadní Etiopie, údolí řeky Omo: i u kmene Mursi je možné vidět ženy s proraženým rtem, do kterého si vsazují hliněné destičky.
     Vesnice se nachází na kopci nad řekou Omo, která tu vytváří nádherný meandr, takže natáčím alespoň okolní přírodu.
     Odpoledne po návratu od kmene Mursi jsme zajeli na kopec nad město do muzea. Není moc velké, hned naproti pokladny mají loďku vydlabanou z kmene stromu, nachlup stejnou, jakou jsme se přepravovali přes řeku Omo. V jedné vitríně zase byly vidět obdobné čelenky s kančími zuby, jako jsme viděli ráno u Mursíjů, takže mě potěšilo, že to byly ozdoby, které skutečné parří k jejich kultuře a nebyl to jenom nějaký úlet vymyšlený pro turisty.
     V podvečer jsme se zastavili v kavárně, to mi utkvělo v mysli hlavně díky tomu, že jsem ti tam chtěl dát zákusek, ale ve vitríně s cukrářským zbožím jsme viděli myš.

16.den
     Jedeme na západ, bez zastávky jsme projeli Keyafou, kde jsme byli předevčírem na tržnici, o něco později projíždíme úsekem cesty, kudy jsme do oblasti údolí Omo přijížděli od Arba Minch. Na oběd se zastavujeme v Konso, odpoledne jedeme do nedaleké oblasti, kterou nazývají New York. Je to oblast zerodované půdy, ze které vznikly
New York
Cestopis z jihozápadní Etiopie: tato oblast zerodované půdy se nazývá New York, asi někomu ty hliněné věže připomínaly mrakodrapy
zajímavé věžovité útvary, ne nepodobné Bryce kaňonu v USA, pokud ho někdo znáte. Fantazii se meze nekladou, já jsem tam v jednom místě našel pěknou sedící čarodějnici.
     Cestou k New Yorku i zpět jsme projížděli vesnicí, kde probíhal rušný trh. Bylo zajímavé sledovat místní obyvatele, jak jdou na tržiště s tím, co chtějí prodat nebo vyměnit za něco jiného. Někdo nesl třeba jednu slepici nebo kohouta, otýpku dřeva, stvol cukrové třtiny, nosili i otýpky listí a větviček nějakého keře, ze kterého se vaří jejich domácí pivo. Viděli jsme muže, kteří nesou kmeny stromů, pytle naplněné kdo ví čím – prostě zemědělský trh se vším všudy.
Chýše ve vesnici Konso
Cestopis z jihozápadní Etiopie: Chýše ve vesnici Konso. Není to ledajaká vesnice, ale tradiční sídlo královské rodiny, které zde stojí už čtyři sta let.
     Další zastávku děláme ve vesnici Konso, a to ne v ledajaké, ale rovnou v královské, kde sídlí král králů kmene Konso. Toto sídlo zde stojí už čtyři sta let, královský post je dědičný. Tento nejvyšší zástupce kmene v současnosti mimo jiné jedná s vládou a úřady o věcech, které se týkají celého kmene.
     Před sídlem stojí generační sloup – každý nový panovník musí nechat vztyčit o něco vyšší sloup, než předchozí generace. Střechy chýší jsou z trávy, prý vydrží desítky let, než se musí obnovit. Na špičkách střech jsou nasazeny terakotové hrnce, to je myslím pro Konso typické.
     Samotný král byl velmi příjemný, prý studoval na univerzitě v Addis Abebě, než zemřel jeho otec a on musel nastoupit na trůn. Ukázal nám své korunovační klenoty – stříbrný náramek na zápěstí pravé ruky a kroužek z nosorožčího klu a tří ze sloních klů na bicepsu levé ruky. Mohli jsme si prohlédnout jeho sídlo, jídlo se mu připravuje odděleně, má osobní sýpku, pije vodu z nějakého jednoho pramene – to všechno jsou tradice, které zřejmě mají zabránit tomu, aby ho někdo mohl otrávit. Jeho pole obdělávají na střídačku obyvatelé ostatních vesnic kmene Konso.
Král kmene Konso
Cestopis z jihozápadní Etiopie: Tak toto je král kmene Konso. Jak sami vidíte, není to žádný divoch, ale civilizovaný člověk. Však taky studoval na univerzitě v Addis Abebě.
     Asi kilometr od sídla na kopci je pohřebiště, kde leží předchozí králové. Píšu leží, ale ve skutečnosti jsou balzamováni vsedě na jakési kovové stoličce. Tradičně byla ta stolička v případě potřeby vykopána z hrobu předchozího krále, při úmrtí otce současného krále byla ale tradice porušena, židle zůstala v hrobě dědečka. I balzamovací obřad byl velmi zkrácen. Současný král plánuje tyto tradice obnovit.
     Nad hroby stojí přístřešek se střechou z trávy, který kryje dřevěné sošky před nepřízní počasí. Teda popravdě přístřešek už stojí jenom nad nejnovějším hrobem, nad dědečkovým hrobem už shnil a už se sotva dá tušit, kde byly ještě starší hroby.
     Když jsme odjížděli, začal pan král přerovnávat jakousi hromadu dřeva, která ležela u plotu pozemku...
Velbloudi
Cestopis z jihozápadní Etiopie: Velbloudi kousek před městem Yabello
     Nocujeme ve městě Yabello. V hlavě mi utkvělo stádo velbloudů, které jsme viděli kus před cílem, prý jich tu chovají mnoho a vyvážejí je i do Saudské Arábie.





Copyright © Vladimír Rýpar a Ladislav Hájek, 2012


Zpět: Turmi   ||   Na hlavní menu   ||   Vpřed: Bale